Svatý Václav
Pro poznání Václavova života jsou důležité legendy, protože neexistuje dostatek dobových zdrojů. Svatý Václav je jediným českým světcem, jehož svátek je součástí celosvětového kalendáře římskokatolické církve.
Václav byl synem knížete Vratislava a Drahomíry, dcery knížete Havolanů (polabští Slované). Jako předpokládaný rok narození bývá na základě kombinace údajů v legendách uváděn rok 907. Václav se ujal vlády někdy po roce 921, po smrti svého otce knížete Vratislava, nejpozději k tomu došlo na podzim 925.
Václav postavil na pražském hradišti nový kostel (asi 930) zasvěcený svatému Vítu, jehož ostatek dostal od saského Jindřicha.
O zavraždění Václava jeho bratrem Boleslavem, druhý den po svátku svatých Kosmy a Damiána, ve Staré Boleslavi pojednávají legendy: nejstarší latinsky psaná, označovaná podle začátku textu Crescente fide Christiana, První staroslověnská legenda, Kristiánova legenda. K události mělo dojít u nezachovaného kostelíka svatých Kosmy a Damiána, který připomíná krypta stejného zasvěcení pod dnešním kostelem sv. Václava.
Legendy uvádějí datum zavraždění Václava v pondělí 28. září. Rok neuvádějí, ale v úvahu připadají roky 929 a 935, kdy v kalendáři připadá na tento den pondělí. Kvůli nedostatku pramenů není možné otázku data úmrtí definitivně rozřešit. Výrazně častěji se uvádí rok 935, ke kterému jako pravděpodobnějšímu došla řada historiků poměrně složitými rozbory a porovnáním dostupných pramenů.
Svatý Václav je prvním světcem českého původu, příslušníkem první dynastie panovníků – rodu Přemyslovců, symbolem české státnosti a patronem České země. Je jedním z nejoblíbenějších českých svatých, mučedník, postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. První akt, který posmrtně zdůraznil Václavův význam, provedl zřejmě v pokání sám vrah Boleslav, který tři roky po bratrově smrti (4. března 932, nebo pravděpodobněji 938) nechal jeho ostatky převézt na Pražský hrad. Po přenesení (translaci) jeho těla biskupem, které se v té době rovnalo dnešní papežské kanonizaci, vznikla první, nedochovaná legenda.
Vyzdvihovanými přednostmi jsou: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských kostelů, častá návštěva bohoslužeb, všestranné konání skutků milosrdenství a lásky. Václav ctil svou babičku, pečoval o chudé, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda.
Zavraždění sv. Václava. Vyobrazení z Velislavovy bible z doby kolem r. 1340.
Zdroj: Balajka, B., Marčok, V., Minárik, J., Sedlák J.: Přehledné dějiny literatury I.